Centrálně plánovaná ekonomika
Centrálně plánovaná ekonomika byla poprvé vytvořena ve 20. a 30. letech v komunistickém Sovětském svazu. Pod tlakem Sovětského svazu, který vyšel vítězně z druhé světové války, vznikly ve druhé polovině 40. let komunistické politické systémy a centrálně plánované ekonomiky v některých zemích střední a východní Evropy - v Československu, Polsku, Maďarsku, NDR (bývalá socialistická část Německa), Bulharsku, Rumunsku a Jugoslávii, a také v některých asijských zemích - v Číně, severní Koreji a severním Vietnamu. Tak vznikl tzv. socialistický tábor.
Podstatou centrálně plánované ekonomiky bylo potlačení svobody volby -potlačení tržní směny a konkurence. Základním koordinátorem ekonomického chování lidí přestal být trh a stal se jím plán. Ceny se nevytvářely volně na trzích, nýbrž byly tvořeny plánovacím úřadem.
Politikové komunistických zemí věřili, že ekonomika je něčím, co lze ovládat z centra. Šířili tezi, že „ekonomika je podřízena politice".
Potlačení svobody volby však znamenalo zároveň potlačení motivací lidí. Ve všech oblastech života, kde byli lidé svobody volby zbaveni, převládla pasivita. Centrálně plánovaná ekonomika tím ztratila sílu vzestupného vývoje a začala vplouvat do stojatých vod. Ještě ve 40. letech bylo československé hospodářství na úrovni Francie. V 60. letech se dostalo na úroveň Itálie. V 70. letech bylo na úrovni Španělska. A na konci 80. let jsme se už mohli srovnávat s Portugalskem.
Za hranicemi socialistického světa, v zemích, kde svoboda volby zůstala základním principem života, pokračoval progresivní vývoj. Centrálně plánované ekonomiky začaly prohrávat svou soutěž s tržními ekonomikami. Komunističtí vůdcové si brzy uvědomili, jak nebezpečnou konkurenci pro ně představuje systém založený na svobodě volby. Proto byla, jak to výstižně nazval Winston Churchill, na hranicích sovětského bloku spuštěna „železná opona" - hranice se svobodným světem byly hermeticky uzavřeny. Nejostudnějším místem této „železné opony" byla berlínská zeď postavená vládou NDR na začátku 60. let. Tato zeď rozdělovala Německo na dva světy. Východní část Německa pod vládou komunistů organizovala své hospodářství na principu centrálního plánování. Západní část Německa byla demokratickou zemí s tržní ekonomikou. Prosperita západní části Německa se však stala oproti východnímu Německu natolik do očí bijící, že vláda NDR musela postavit napříč Berlínem zeď.
Člověk ekonomický a tržní systém
Ve druhé polovině 80. let začalo nejvyšší komunistické vedení v Sovětském svazu koketovat s tržními reformami. Nebyla to náhoda, nýbrž uvědomění si, že centrálně plánovaná ekonomika ztrácí dech a začíná za tržním světem zaostávat. Po roce 1989 se socialistický svět začal rychle bortit a dnes z něj již nezůstalo téměř nic.
Bývalý Sovětský svaz byl přitom velmi úspěšný ve sportu. Jeho sportovci dobývali svého času svět. Proč? Protože to byla jediná oblast, kde komunistický režim dovolil působení konkurence. Sportovci si konkurovali. Kdo byl nejlepší, byl odměněn, kdo nebyl dobrý, byl vyřazen. Soutěž motivuje k velkým výkonům.
______________________ 1.4______________